17.9.2016 Výroční ples Duny

K letošnímu dvacátému výročí založení našeho klubu připravil náš předseda víkendovou společenskou akci „Ples SK DUNA“. To bychom ovšem nesměli být sportovním klubem, kdyby se společenskou akcí nebyla provázána sportovní aktivita. Jak je psáno na přiložené pozvánce, celá akce byla naplánovaná s pečlivostí našemu předsedovi vlastní a vypadalo to, že zdárnému průběhu akce již nic nemůže zabránit. V plánu bylo po přesunu vlakem do hor najet po horských pláních 40 km po obou stranách hranic, poté příprava a konání plesu a v neděli návrat po vlastní ose domů.

Je bohužel několik věcí, které ani předseda nemůže ovlivnit. Jednou z věcí je počasí. Po slunečném počasí v první polovině září počalo v pátek před akcí pršet a pršelo s malými přestávkami až do nedělního podvečera.

Druhou věcí je neschopnost Českých drah. Dráhy nebyly schopny zajistit přepravu osmi kol z K.V. do Horní Blatné, ale byly schopny po příslušné objednávce (3 dny předem a zaplatit) přepravit stejná počet kol z Nové Role do Horní Blatné. Co na tom že Nová Role je zastávkou na trati K.V. – Horní Blatná. To je pro dráhy pekelný logistický oříšek.
Za skřípění zubů bylo nutno operativně změnit dispozice startu. Z Horní Blatné byl start posunut do Rybář s vědomím, že v pevně daný čas musíme nastoupit do vlaku v Nové Roli,  kde na nás čeká rezervované místo pro kola. Na startu chyběla pouze Jana Z., které zřejmě selhala časomíra a její manžel Boris Z., který se vydal do Horní Blatné strádat po vlastní ose (tomu časomíra neselhala). Lehkým tempem jsme se přesunuli po cyklostezce do Nové Role a získanou časovou rezervu jsme využili ke konzumaci předsedou přivezeného moku z předsedou přivezené svatební sady skleniček. Poté dorazila i opožděná Jana Z. i neopožděný vlak z K.V. Samozřejmě prázdný a po provedeném výslechu průvodčí přiznala, že jsme klidně z K.V. mohli jet a navíc o žádné rezervaci nevěděla. Tolik k organizovanému bordelu ČD. To jsme ještě netušili, že těch deset kilometrů do Nové Role bude nejdelším úsekem, který jsme v sobotu najeli.

Jak se nám zásluhou vlastních nápojů a topení ve vlaku zlepšovala nálada, tak se za okny vozu zhoršovalo počasí. Horní Blatná nás namísto Jezevce s chlebem a solí uvítala deštěm a vylidněnými ulicemi. Maje na paměti přísloví „Když nepůjde Mohamed k hoře ….“ přesunuli jsme se k Jezevcovi na jeho horské sídlo, kde jsme mínili chvíli počkat než se vylepší počasí.  Po uskladnění kol a naskládání našich těl k Jezevcovi nás dotyčný pohostil nejen chlebem a solí, ale i slaninou, koláčem, nápoji a lihovinami. Koláč a chléb byla jeho vlastní výroba. Když po cca 4 hodinách čekání a úprav plánované trasy došly Jezevcovi i železné zásoby polomáčených sušenek a vaječného koňaku, tu se počasí smilovalo a na chvíli přestalo pršet. Bylo rozhodnuto o radikální změně trasy a přežraný peloton se jal funět do mlhy na Blatenský kopec. Novou metou byla bouda na Červené jámě. Bouda plná studených Němců nabídla teplé plzeňské pivo. Další cíl byl už KD Tesařovna v Perninku. Vedla nás k němu štěrková lesní cesta plná louží a končící pěkným sjezdem u brodu a všichni jsme v pořádku dorazili do KD. Následovalo vybalování, sušení a převlékání.

Po přípitku a nějaké té lehké stravě následovala volná zábava a čekání na grilování steaků v podání dvojice Jezevec+Předseda. Masa bylo tolik, že se snědla pouze polovina. Alespoň zbylo na snídani.
Poté pořádající nahodil disko-žárovky a za doprovodu jeho milovaných interpretů začal ples.
Také tombola se vydařila, když zlatý hřeb večera si po zaplacení 500,- Kč zápisného odnesla Jana Z.
Pravděpodobně pro celkovou apatičnost účastníků neproběhly všechny plánované části programu, ale i tak se večer vydařil. O tom svědčí i výdrž některých jedinců. Předseda jako správný kapitán opustil palubu jako poslední někdy okolo půl šesté ráno.
Ráno pro změnu ještě pořád pršelo a společnost se postupně scházela, tak jim kondice dovolila. Ve volné zábavě a dojídání pomazánek uteklo dopoledne a po příjezdu Jezevce bylo dopečeno a snězeno zbylé maso. Následovalo balení a úklid.
Bylo rozhodnuto nečekat na konec deště a skupina v lijáku po silnici sjížděla do nížin. Při projíždění Hroznětína přestalo pršet (konečně!), zadem okolo Velkého rybníka jsme dojeli k Hastrmanovi a v teple přes zasklenou verandu jsme u plných půllitrů pozorovali Zdeňka V. při výměně píchlé duše. Když i on zavlažil organizmus místním speciálem, pokračovali jsme už standardně přes Podlesí, Sadov, Vysokou, Všeborovice do Garáže, kde byl destilátem slavnostně zakončen vydařený víkend.

cesta tam:

a zpátky:

Foto:

[photonic type=’google‘ view=’photos‘ album_id=’AJEhFN9fjGmrtjTA6ZUhDouPmZM4aJkcNidip6DISciDlPZo7h8nSJv1dzVMlonUO3XB8v-bcYPm‘ count=’40‘ more=’Další‘ main_size=’1600′ tile_size=’400′ layout=’random‘]