Poslední den:
po snídani balíme, nakládáme zavazadla a kola. Ještě se nám nechce domů, zbývající čas do odjezdu proto věnujeme pěší turistice. Tentokrát i s J.N.
Jdeme proti směru včerejšího návratu až k rozcestí u Konvalinkového dolu, odbočujeme doprava a strmě stoupáme mezi skalami po zelené značce až na Horní hraběcí stezku. Dáme se doleva a po krátkém hledání nalezneme kousek pod cestou jeskyni zvanou Jezevčí díra. Fotíme, vyháníme Jezewce z jeho díry a po vrstevnici pokračujeme borůvčím po úzké vyšlapané pěšince. Jsme trochu v časové tísni, rozhodujeme se proto vynechat všechny další plánované jeskyně a vyhlídky. Modrou značku vyměníme za červenou, po které se nejkratší cestou přes vrstevnice, kořeny a kamení dostáváme k rozhledně Na stráži.
Rozptylujeme se po areálu, někteří se zadrhnou v bufetu, další šplhají na 26 metrů vysokou věž a zbytku stačí rozhled ze skály pod rozhlednou.
Pokračujeme v sestupu po červené značce. Objevujeme Lesní (těž Skalní) divadlo. Prohlížíme si zajímavý areál divadla a kráčíme dál dolů do údolí. Před nám se rýsuje poslední objekt zájmu – Skalní hrad a poustevna Sloup. Ti svěžejší z nás radostně platí vstupné a šplhají vzhůru úzkými schodišti za rozšířením svých kulturních obzorů, ostatní, dehydrovaní nekulturní barbaři, berou útokem místní bufet. Jezewec, cítě se ošizen obsluhou bufetu, si asertivně vyjednává nějaký ten nápoj navíc a uklidněn čeká s námi na návrat ostatních.
Po návratu do penziónu se loučíme s domácími a opouštíme, každá posádka zvlášť, Sloup.
Cestou v Litoměřicích na náměstí dochází ještě k znovushledání se s další posádkou, obědváme a definitivně jedeme po svých.
Projeli jsme:
Fotogalerie
