Vyrážíme směr Znojmo (pro změnu), opět odložíme návštěvu stánku Znovínu Znojmo. Fotíme se u kaple Panny Marie Bolestné, zapínáme se zpožděním zápis trasy. Po sjezdu z Kraví hory tentokrát nestoupáme nahoru do Znojma, ale dáme se doprava proti proudu řeky Dyje.
Za bývalou městskou vodárnou se noříme do Gránického údolí a proti proudu stejnojmenného potoka projíždíme po naučné stezce hlubokými hvozdy. Ta nás zavádí na mýtinu a zde milé děti nestojí chaloupka, ale trochu větší stavení, které se zove Spálený mlýn„. Naučná stezka nás dovede k restauraci a penziónu Spálený mlýn. Příjemné prostředí, vzorná obsluha a domácí kuchyně nás láká k zastávce. Platíme a sedáme na stroje. Stoupáme Hradišťskou stezkou na Hradiště a po malém pátrání pokračujeme po zelené značce do Národního parku Podyjí.
U první předsedou naplánované vyhlídky dochází k rozdělení skupiny na tři části. První (utržená) část pokračuje zhruba ve směru na Králův stolec, druhá (Aleš) zůstává (občas i přenáší) na zelené. Vedení klubu projíždí přilehlou ovocnou alejí a podél hranice lesa se dostává na křižovatku s kýženou žlutou značkou. Kontaktujeme Aleše a pokračujeme na další vyhlídku – Králův stolec. Záhy doráží i první skupina a za němého údivu místních turistů se začínáme hádat, kdo může za předešlou situaci. Účelu je dosaženo, vyděšení turisté prchnou a my se kocháme vyhlídkou na vodní nádrž. Emoce se postupně uklidňují. Pouze předseda brblá, že se na další plánování tras vykašle.
Vracíme se zpět na okraj lesa, odbočujeme doleva, křižujeme silnici a odbočujeme k Mašovickému lomu. Lom (již bývalý) je zatopen. Modrozelené čiré vodě se prostě nedá odolat. Naše lepá, vypracovaná těla se noří do vody. Nabaženi se loučíme s lomem, projíždíme Mašovicemi, v Podmolí se posílíme v Hospůdce u Rybníka.
Opět se noříme do lesů NP Podyjí. Zajíždíme k Vyhlídce Železné schody a představujeme si, jak to asi vypadalo za dob železné opony.
Vracíme se zpět na lesní asfaltovou cestu a parádním sjezdem přijíždíme k prastaré vinici Šobes s přilehlým vinařským kioskem. Vína nic moc, odjíždíme tedy vstříc dálavám. Přejíždíme přes Dyji a v protisvahu si odpracováváme předešlý krásný sjezd.
Míjíme Hnanice, Šatovem jen projíždíme a konečně parkujeme před nám již dobře známým sklípkem pana Hrušky. Poctivě plníme závazek vypít tolik burčáku, kolik máme krve (tentokrát 14 litrů celkem). Zábava pokračuje až do šera, ale už musíme zpět na základnu. Při loučení dostáváme od místních pozvání na další den. Bude prý sádlo, opečeme buřty a burčák. Přijímáme a sedáme na kola. Odjez se zdržel, Honza R. nám padá. Zkoušíme to znovu. Nejde to, nedrží. Oddělujeme Honzu od jeho kola a za podpírání obého pokračujeme polní cestou zpět do Šatova.
Předseda cestou domlouvá taxi. V Šatově nakládáme Honzu s doprovodem do auta. Odvážlivci vezou přebytečná kola držíce je jednou rukou vedle sebe. Bez dalšího zdržení a problémů dorážíme v pořádku do Havraníků. Pasažéři taxíku již jsou na místě a Honza spí.
Trasa:
Max elevation: 418 m
Min elevation: 213 m
Total climbing: 1119 m
Total descent: -1097 m
Fotogalerie
