Nastává poslední den naší letošní expedice do moravských vinic a sklípků. Jedeme tentokrát polní cestou do Kobylí. Projíždíme obytnou částí obce a pomalu stoupáme k vinným sklepům. Na prostranství před sklepy je už hojně cyklistů i pěších a stejně jako oni se vrháme do ochutnávání místního burčáku. Kvalita celkem dobrá a na pražícím slunci pijeme jeden kalíšek tohoto moku za druhým.
Pokračujeme dál směrem pod Kobylí vrch. Stoupání obcí je stále prudší, naše burčákem ztěžklé nohy protestují. Krátce stavíme na rozcestí pod zmíněným vrchem, kde zhodnotíme naše možnosti a vzhledem k davům pěšáků a cyklistů mířících na vrchol se rozhodujeme odbočit rovnou ke Kobylské skále. Polní cestou po vrstevnici a následujícím pěkným sjezdem k ní přijíždíme. Aktivnější jedinci tlačí své oře vzhůru do kopce s nadějí na pěknou vyhlídku, my zbylí zatím porovnáváme plánovanou trasu se skutečností.
Kochači se vrací, svádí svá kola zpět dolů, pouze Jezewec odvážně sjíždí v sedle svého karbonového kola. Po polní cestě přijíždíme do Čejče. Obec nás uvítá podivným smradem. Hledáme osvěžovnu. První restaurace je uzavřena, naštěstí ale s pomocí domorodců nalézáme další. Pivo výborné, ale nevaří …. Takže jenom doplníme tekutiny a jedeme dál. Další na trase jsou Mutěnice. Pokoušíme se najít jinou cestu než silnici, ale nenalézáme. Silnice je naštěstí je právě v rekonstrukci. Využíváme toho a v uzavřeném pruhu můžeme celkem nerušeně bojovat s kopci a protivětrem.
Na začátku Mutěnic se skupina znovu sjíždí, projíždíme Vinařskou ulicí. Restaurace jsou plné a ceny také nejsou zrovna nízké. Jezewec jako první rezignuje a kupuje si u stánku bramborák. Ještě dlouho potom nemůže rozdýchat kolik za něj zaplatil.
V další restauraci je konečně na terase místo, obsluha přináší nápoje a informuje nás, že na jídlo se čeká dvacet minut. Po čtyřiceti minutách čekání platíme a bez jídla odjíždíme. Skupina se dělí. Jedna část jede nejkratší cestou do Čejkovic, druhá, největší, po cyklotrase T.G.Masaryka také do Čejkovic. Poslední si chce ještě užít atmosféry Mutěnického vinobraní a zůstává.
První dvě skupiny se setkávají v restauraci u Templářských sklepů. Také zde platí jakási norma dvaceti minut (prý mají zájezdy) na jídlo. Naštěstí jídlo doopravdy ještě před uplynutím termínu servírka přináší.
S blížícím se večerem pokračujeme již jednou projetou cestou do Vrbic. Ve Vrbicích nás láká vyzkoušet alespoň jeden další sklípek. Jezewec objednává deci burčáku na zkoušku. Dostává dvě. Ochutnáme a shodujeme se, že to, co nám nalili, pít nebudeme. Burčák to doopravdy nebyl. Další šok nastal při placení. Jezewec zaplatil 50 Kč za nevyžádaných 2dcl ohavné, světlehnědé tekutiny.
Mizíme ze sklípku a z Vrbic a sjíždíme do Bořetic. Po čase doráží i zbylá dvojice. Jeli v našich stopách a měli větší štěstí, ve Vrbicích narazili na kvalitnější produkt. Hodnotíme zážitky z celého dne, prokládáme to vínkem a panáky. Poslední den pomalu končí.
8.9.2024 – návrat domů
Den odjezdu. Ráno nás čeká menší překvapení. Náš předseda zřejmě v noci po požitém burčáku nemohl spát a rozpomenul si na svá jinošská léta v pionýrských táborech. Vydal se pod rouškou tmy namazat ostatním zubní patou kliky od pokojů. Akce měla „veliký“ úspěch. Když jsme očistili kliky a ruce od zimní pasty, nasnídali jsme se a pokračovali v balení. Následovalo loučení, placení a odjezd.
Na zpáteční cestě stavíme opět v Moravském Krumlově. Tentokrát máme štěstí a můžeme si prohlédnout expozici Muchovy epopeje. Nasyceni na duchu se přesouváme do Mohelnice na poslední společný oběd. S plnými žaludky se poté vydáváme na cestu domů.
Trasa:
Časy u tras jsou pouze celkové, neberou v potaz častou, počasím vynucenou návštěvu občerstvovacích stanic.
Max elevation: 327 m
Min elevation: 171 m
Total climbing: 1053 m
Total descent: -1046 m
Fotogalerie
