Relive ‚Rytířova Lhota – Trosky‘
Slunečné ráno nepřipustilo jakékoli zaváhání a tak jsme po vydatné snídani a nezbytné poradě nad mapou vyrazili po zelené značce vstříc dalšímu poznávání krás Českého ráje. Naší náladu nezkazilo ani přenášení bajků skrz křoví, přes padlé kmeny z kopce dolů k Pleskotům. Autor trasy (Jezewec) si do svých map udělal další značku neprůjezdnosti a vyrazili jsme po silnici do kopce směr Vyskeř. Krátké zdržení a focení u Pekařovy brány, a vychutnávali jsme si stoupání do Vyskeře. Na náměstíčku se počkalo na opožděné jezdce a následovala prohlídka kostela Nanebevzetí Panny Marie a přilehlé osmiboké zvonice. Jako další nás čekal výstup na samotný vrchol kopce Vyskeř. Po Křížové cestě jsme z části vyjeli a z části vytlačili své bajky na vrchol ke Kapli sv. Anny na Hůři. Pokochali jsme se krásami krajiny ležící pod námi, trocha toho focení a byl čas pokračovat směr Kacanovy.
Na naléhání nejmenovaného člena (J.R.) jsme odbočili krátce z trasy, abychom mu umožnili spatřit dřevěnou zvoničku v Mladostově. Když se dost vynadíval a byl společně se zvoničkou vyfotografován, mohli jsme pokračovat v původním směru. Nádherným sjezdem jsme se dostali do Kacanov a zabrali celou zahrádku v restauraci Hotelu Králíček.
Další cíl byl Kopicův statek a skalní reliéfy. Od hotelu jsem se vydali po žluté značce, která ovšem ke statku vůbec nevedla a čekalo nás proto ještě vytlačení bajků soutěskou (kaňoning) nahoru ke zmiňovanému statku. Kola odložena a vyrazilo se na skalní reliéfy.
Po modré do kopce a poté po červené dolů jsme přibyli k další metě – hradu Valdštejn. Část pelotonu vyrazila na prohlídku areálu, ostatní se jali popíjet pivo či kafe v přilehlém bufetu. Jezewec nás informoval, že to co jsme sjeli dolů musíme znovu nastoupat, pokud teda chceme navštívit zbylá plánovaná místa. Tak se i stalo.
Po Zlaté stezce Českého ráje (na ní jsme naráželi prakticky celý náš pobyt v českém ráji) jsme projeli nad Hruboskalským skalním městem, užili si výhledy a přistáli u zámku Hrubá Skála. Počkali jsme na ty, co si zaplatili za vstup na dvůr a terasy zámku a už nás čekala cesta k našemu poslednímu cíli, k hradu Trosky.
Cesta pokračovala okolo místního hřbitova, poté čtyřkilometrovým klesáním soutěskou do Proseckého údolí a po hrázi rybníku Vidlák k místu, kde Zlatá stezka prudce stoupala po terénních stupních lesem. Až na tvrdé dvoj či trojčlenné jádro se všichni rozhodli že k cíli vyšlápnou pěkně po silnici. Nejvíce dal zabrat závěrečný výstup z obce na hrad. Tam nás čekalo nemilé překvapení. Hrad se uzavírá v právě v tuto chvíli (16:00) a tak měla naše výprava společně s autobusem plným polských turistů smůlu. Zhruba šedesát zájemců o placení paní pokladní nezajímalo. Basta.
Zklamání jsme se rozhodli zajíst a zapít v blízké turistické chatě. Když byl pocit zklamání dostatečně utlumen, nastal čas návratu. U Slatějova nám ochotná kolemjdoucí slečna pořídila skupinovou fotku s hradem Trosky v pozadí. Kýženého úsměvu na našich tvářích dosáhla vskutku originálním zvoláním: „syfilis“. Pokračovali jsme sjezdem po skalním podloží k rybníku Nebákov, po silnici na Roveň, Malechovice a přes Libošovice do Rytířovy Lhoty.
Večerní program zpestřil dosud utajovaný medovník a šálek pravé brazilské (už si nepamatuji jaké) čerstvě namleté kávy (arabiky).
pokračování příště…
Trasa:
Max elevation: 457 m
Min elevation: 267 m
Total climbing: 1081 m
Total descent: -1083 m
Průlet trasou
Fotky:
[photonic type=’google‘ view=’photos‘ album_id=’AJEhFN_8Q67yNx0Xr883eYDCwQRsfjd_DFcKDGa9vr9f6CRaZEoH0vRojkjROQiCDtjhRKx_CVF1′ main_size=’1600′ count=’40‘ more=’Další‘ tile_size=’400′ layout=’random‘]