Páteční trasa nás vedla po silnici do Libošovic, odtud přes pole do skalnatého údolíčka, které vyústilo v údolí Žehrovky. Přes most ze dvou klád jsme se dostali k silničce, vedoucí údolím k rybníku Nebákov. V místní restauraci jsme u orosených sklenic s obavami sledovali Jezewce, kterak přemýšlí, co znamenají ty tři vykřičníky v jeho mapě v místech, která nás čekala. Záhy se vykřičníky v mapě vysvětlily. Terén (cesta?) byl obtížně schůdný, natož sjízdný a kola bylo nutno vést a často i nést neprostupným terénem. Po přibližně jednom a půl kilometru se cesta stala opět sjízdnou a náš rychlostní průměr se začal zlepšovat. Za rybníkem Doly (jeho hladina stejně jako hladiny všech rybníků, které jsme měli možnost vidět, měla krásnou pastelově až brčálově zelenou barvu) jsme vystoupali do Mladějova a nad Lovečí jsme si cvičně dali výstup hrubě štěrkovou cestou a následně stejně kvalitní sjezd dolů ke zřícenině hradu Pařez.
Nadšenci se vydali na obhlídku zříceniny a racionální jádro pelotonu se jalo mudrovat, jak přizpůsobit trasu naší rychlosti. Operativně rozhodlo, že pojedeme rovnou do Jičína a vynecháme vrch Zebín (prý tam stejně nic zvláštního není). Po návratu z prohlídky zbylá část pelotonu ráda musela přistoupit na změnu plánu a brzy jem již stoupali silnicí do Pařezské Lhoty, minuli jsme rybníky u Jinonic, poté jeli cyklostezkou nahoru přes vrstevnice (to nemohl projektovat cyklista!) okolo obce Brady a přes Kbelnice do Jičína. Na Valdštejnově náměstí začalo hledání vhodného restauračního zařízení, aby bylo posléze nalezeno na náměstí Žižkově. Restaurace Divá Bára splnila naše očekávání. Pivo z tanku, domácí kuchyně i obsluha. Spokojeni jsme se po obědě odvalili za Valdickou bránu do kavárny a kávy a zákusků nechali čas dále plynout.
Blížilo se pozdní odpoledne a byl čas vyrazit dál. Po zpočátku mírně, později prudčeji stoupající silnici jsme přes Holín a Prachov dojeli ke vstupu do areálu Prachovských skal. Bajky ponechány pod dozorem H.M., Z.V. a Jezewce a pěšky jsme pokračovali dál. Pokladna byla (bohužel) ještě otevřena, zaplatili jsme tedy za vstup a vstoupili. Po zelené značce jsme procházeli nejkratší trasu. Někde v polovině nás dohnal neplativší Jezewec (paní pokladní hned za námi zamkla pokladnu a zmizela) a společně jsme dokončili okruh.
Nyní už zbývala jen cesta domů. Z časových důvodů byla zvolena trasa po silnici. Přes Pařezskou Lhotu (opět) jsme zavítali (opět) do Mladějova. U místní Formanky jsme usoudili, že ještě nějaká malá časová rezerva zbývá a naše zaprášená hrdla si zaslouží svlažit. Slunce zapadalo a začalo se vkrádat šero. Kdo měl, rozsvítil blikačky, ostatní se snažili schovat mezi ty lépe vybavené a společně jsme sprintovali směr Malechovice. Houstnoucí tmou jsme projeli Libošovicemi a stoupali kopcem do Rytířské Lhoty.
Všichni dojeli v pořádku, kola uklizena. Jezewec zadělal na chleba. B.Z. vytáhl sušenou kýtu a počal odkrajovat plátky pršutu.
Když byl chléb upečen, pršut nakrájen a pípa připravena, začali jsme plánovat, kam a kudy v sobotu.
pokračování příště…
Trasa:
Max elevation: 469 m
Min elevation: 265 m
Total climbing: 1089 m
Total descent: -1090 m
Průlet trasou
Fotky:
[photonic type=’google‘ view=’photos‘ album_id=’AJEhFN9cGmMDA9TXc0Lcoyvgh4N4LwslFDgf-v8GLC03yJdZm-KX2hSlov246lqF1BubSB3oQyEJ‘ main_size=’1600′ tile_size=’400′ layout=’random‘]