Po dvou měsících zahálky karantény využili členové klubu státní svátek k prověření kondice jízdou na kole. Žádná nová rozhledna k dispozici nebyla, ale zvolená trasa byla důstojnou náhražkou.
Tradiční garáž nebyla v provozu a tak jsme zahajovali v záložním prostoru před garáží jinou, předsednickou. Po krátkém brífinku a desinfekci trávícího ústrojí jsme jeli do Dalovic, kde na nás čekal Jezewec s plechovkovým Prazdrojem. Počkali jsme, než si Jitka T. v přilehlé večerce koupí náhradu za zapomenutý bidon a pokračovali, vedeni Jezewcem, přes hřiště do Sadova k Alešovi M.. Cestou se k nám připojili další čtyři jezdci a nás počet vzrostl na třináct.
U Aleše nás čekala další desinfekce, poté přípitek k nadcházejícím narozeninám Honzy R. a už v plném počtu (14 cyklistů!) jedeme k další zastávce – k restauraci U Hastrmana. Zde, navzdory zákazu shromažďování se nás před okýnkem restaurace tísnilo něco přes dvacet žíznivých cyklistů.
Posíleni jsme přes Ruprechtov přijeli do Odeře (500 m n.m.), ležící na úpatí Vlčince. Čekal nás výjezd, či spíše tlačení kol po žluté značce k Odeřskému jezírku (680 m n.m.). Během výstupu přetrhl Aleš M. řetěz a Jitka T. píchla kolo.
Břeh jezera se proměnil na servis kol. Přestávku k opravě defektů využili někteří členové ke koupeli ve vodách jezera. Mezitím Ríša B. s juniorem Honzou B. vyrazili napřed. Tak rychle, že zapomněli na břehu jezera helmu.
Sebrali jsme zapomenutou helmu a pokračovali ve výstupu na Vlčinec. Na rozcestí u bývalé hájovny (884 m n.m.) jsme uprchlíkům předali helmu a konečně mohli sednout na kola. Pohrdli jsme pohodlnou asfaltovou cestou vedoucí po vrstevnici okolo vrcholu a vzali to pěkně zkratkou nahoru a dolů terénem, abychom se posléze napojili na tu vrstevnicovou. Po ní už jsme sjížděli k rozcestí nad Pstruží.
V Pstruží se odpojila dvojice Richard a Honza B. a my jsme zastavili pod sjezdovkou (710 m n.m.). Nastal čas pro další servis. Řetěz, který jsme opravili spojkou, neustále přeskakoval (asi proto, že spojka byla na úzký devítkový řetěz a Alešova plečka měla historický, sedmičkový. Problém vyřešilo snýtování řetězu.
Vytlačili jsme svá kola po modré na křižovatku s Karlovou stezkou (865 m n.m.), nasedli (po další dezinfekci) na kola a pokračovali lesem až nad Lípu a po silnici posledním výjezdem na Mariánskou (opět 865m n.m.), kde, jak jsme doufali bude možno i v době pandemie svlažit vyprahlá hrdla. Míjeli jsme zavřené bufety a nervozita stoupala rychleji než nastoupané metry. Až na samém horním konci obce se na nás usmálo štěstí a jediný zdejší otevřený podnik zažil, co to jsou žízniví cyklisté. Pivo a jídlo do nás padalo a jak čas utíkal, nazrál čas změnit trasu.
Vynecháváme Nové Město a Horní Žďár a jedeme k Popovskému kříži.
Na rozcestí nad Popovem čekáme na zbytek pelotonu. Trochu se zdrží, protože Jezewec má defekt předního kola. Jak jsme záhy zjistili, ne poslední.
Na místě bývalé obce Popov se na chvíli rozdělujeme. Část navštěvuje Popovský kříž, další si fotí Dolní Popovskou lípu a Jezewec opět lepí.
Sjíždíme loukami kolem Popovského Jasanu směrem k Hlubokému.
Po pádu způsobeném smykem předního kola provádím ohledání stavu svého těla a Jezewec opět opravuje defekt.
Další zastávka následuje po výjezdu z lesa. Jezewec opravuje defekt a při foukání vzduchu do opraveného a zkompletovaného předního kola se ozve zvuk ucházejícího vzduchu z právě opraveného místa. Následuje další oprava. Duše a záplaty nám pomalu docházejí.
Rychle pokračujeme, vyjíždíme z Hlubokého po silnici směr Hroznětín. Zakrátko znovu stavíme a Jezevec opravuje. Předseda propadá trudomyslnosti, poté se naposledy vzchopí a vysvětluje opravářům, jak se to má správně opravit.
Po opravě vyjíždíme, pomalu se šeří a Jezewec, aby nezdržoval kolektiv, jede po silnici domů. My ostatní pokračujeme přes Hroznětín, Velký Rybník zadem po žluté do Sadova a Dalovic. Ve tmě dorážíme domů.
Přichází zpráva od Jezewce, že cestou domů ještě jednou opravoval. A druhý den po cestě na Horní Blatnou znovu.
Trasa:
Max elevation: 931 m
Min elevation: 336 m
Total climbing: 2771 m
Total descent: -2670 m