Blatno 2016

aneb cesta tam a zase zpátky…

Rok se s rokem sešel a nastal čas zjistit, jakou novou cestou se dopravit na mlýn u Blatna. Výběr trasy neprobíhal jednoduše, strávili jsme na tom několik úterních večerů po tréninku v naší tradiční letní základně. Nakonec, díky objevitelské cestě Jarky R. a následnému jejímu zpracování do praktické a mapové podoby předsedou, bylo rozhodnuto. Letošní trasa povede přes Manětín.

Po zralé úvaze většina účastníků s těžkým srdcem zavrhla odjezd od Garáže (ano s velkým G – je to ta legendární GARÁŽ !) a zvolila kratší variantu. Zatímco tradicionalistické, silné jádro jelo už z Karlových Varů po vlastní ose, vetšinový zbytek zvolil start z nádraží v Toužimi. Jelikož autor těchto řádků patřil k změkčilé většině, trasu tvrdého jádra zná jen z útržkovitého popisu J.R.

V předvečer akce bylo maso na grilování Jezevcem zakoupeno a naloženo, nápoje spolu s oblečením a spacáky a masem poté odvezl J.R. do cíle.

A nyní k vlastní cestě:

Sobota 16.7.2016
Zatímco J.R., B.Z. a J.W. putovali po trase Garáž, Tři kříže, Hůrky, a přes Suchý les na Pilu, odkud po krátkém občerstvení pokračovali po modré značce pod Viklanem na Javornou, dále přes Svinov k Toužimi, ostatní o hodinu později nasedali do vlaku s cílem v Bečově, kde byla možnost, pokud se průvodčí dobře vyspal, přestoupit do vlaku jiného, projíždějícího na své trase Toužimí. Průvodčí se zřejmě vyspal do růžova a osm kol bylo naloženo do motorového vozu s celkovou kapacitou dvou kol.

Nádraží v Toužimi je asi kilometr od centra města a když se J.T. se svým kolem zvedla ze země, kam se dostala při pokusu zastavit a vyzout se z nových nášlapů, odjeli jsme hledat zařízení, kde počkáme na zbytek, jedoucí po vlastní ose. Mezitím se oddělil R.B. se svým potomkem a jeli napřed. Netrvalo dlouho a tvrdé jádro dorazilo. Bylo veleno do sedel a peloton nabral směr Polikno, a přes Luhov, Buč, Služetín, Vlkošov, Zhořec, (přestávka na sklizeň třešní ze stromů lemujících cestu), Mezí, Újezd do Manětína.
Po přestávce na oběd, pokračovala výprava po modré přes Brdo do Rabštejna nad Střelou, kde byla naplánována další zastávka na tamním židovském hřbitově a na kafe v Infocentru. Nejdříve musel J.R. s pomocí J.W. opravit proražený přední plášť. Ještě předtím byl zaznamenám další pokus J.T. o zastavení a vycvaknutí nášlapů. Ten skončil kolem ležícím a J.T. stojící, takže zlepšení techniky bylo viditelné.
Dalším motivačním bodem byla restaurace na Novém dvoře. Od ní nás dělila vzdálenost pouhých 1,9 km, ale s převýšením cca 150m. Po jejím překonání a zjištění, že restaurace je uzavřena byl motivační bod přesunut o 5 km blíže k cíli. Tímto bodem byla restaurace U Čapků v Tisu u Blatna. Následoval už jen sjezd z Tisovského vrchu, průjezd Blatnem k cíli.
Osvěženi nápoji a koupelí v blízkém rybníce jsme byli připraveni pokračovat v grilování a konzumaci naloženého masa.

Neděle 18.7.2016
Po vydatné snídani i s tradičním medovníkem (opět díky B.Z.) jsme vyrazili na cestu zpět. Pro zahřátí jsme zdolali Tisovský vrh (převýšení 206 m) a energii následně doplnili opět U Čapků. Trasa nás dál vedla po silnici do Chyše přes Kračín a Ždárek. V Zámecké restauraci jsme si objednali oběd a od této chvíle se náš návrat změnil na boj s přeháňkami. V okamžiku zlepšení počasí jsme pokračovali do Žlutic a vystoupali na Ratiboř, po červené přes údolí do Polomu, Údrče a stále po červené lesem do Bochova.
Bohužel asi dva kilometry od Bochova začala průtrž mračen a zcela promočení jsme dojeli do restaurace na náměstí v Bochově. Ta nám poskytla azyl na převlečení, doplnění kalorií.
Po konzultaci s meteoradarem jsme pokračovali po okraji dešťového mraku. Zvolena byla cesta přes Německý Chloumek, Dlouhou Lomnici a po červené do Pily. Z Pily přes oparem zakrytý Mravenčí les do Kolové a na Hůrky,kde jsme se rozdělili. Někteří pokačovali po silnici do svých domovů, jiní lesem přes Tři kříže do Garáže, kde provedli slavnostní zakončení celé akce.

Večer ještě obětavá J.Z. dojela autem znovu do Blatna a rozvážela účastníkům jejich oblečení a spacáky.

Osobní poznámka autora: letos to bylo poprvé, co autor tohoto článku odolal volání domova a přemlouvání J.N. k rychlému návratu (letos nepřemlouvala…) a spolu s J.N. neuprchli vlakem do Bečova, ale jeli celou cestu domů s ostatními.

Technická poznámka: Délky tras, rychlost a převýšení je orientační, jelikož GPS sama neumí dost dobře počítat nadmořskou výšku a u hlubších údolích občas vynechá nějakou rychlou zatáčku.

cesta tam:

a zpátky:

Foto:

[photonic type=’google‘ view=’photos‘ album_id=’AJEhFN8sIHoaYivqNfL0y6KafYy10MVSJB2i7oVUXiYbGijougX54gx5JSP7Dl1n8PE3f0A6oeKs‘ count=’40‘ more=’Další‘ main_size=’1600′ tile_size=’400′ layout=’random‘]