Český ráj, den pátý (8.9.2018): Rytířova Lhota – Kost – Stará Hrada – Mužský – Drábské světničky

Začal poslední cyklistický den v Českém ráji.  Jezewec nás opět směroval k hradu Kost.  Tentokrát jsme k němu přijeli Prokopským údolím od Libošovic  a po modré značce ho opustili směrem na Dobšice a Meziluží. Za Mezilužím se cesta zlomila prudce vpravo dolů přes polomy k Podvyskeřskému mlýnu a zde nás čekalo naše první přenášení a podlézání. Po chvíli oddychu v prosluněném údolí nás cesta opět zavedla do lesa a pokračovali jsme zčásti stylem bajker na kole a zčásti kolo na bajkeru dále. V pelotonu se začalo sporadicky ozývat temné brblání a stížností na výběr trasy přibývalo. Marně Jezewec vysvětloval, že jiná cesta neexistuje. Naštěstí se jako na zavolanou u cesty objevila zahrádka patřící k Penziónu Ráj ve Skokovech. Panák Jamesona usmířil nejhlasitějšího kverulanta T.T., všem ostatním při pivě Jezewec znovu objasnil volbu trasy a letmo se zmínil, že nás časem čeká ještě jedno stoupání. Poté, co jsme se neúspěšně pokoušeli vetřít na velkou rodinnou oslavu probíhající v přilehlém salónku, nezbylo nám nic jiného, než pokračovat dále.

Po asfaltové silničce jsme celkem pohodlně dorazili do Příhraz. Záhy jsme seznali, že další cesta není ani přinejmenším vhodná pro cyklistiku. Převýšení padesát metrů na necelých dvou stech metrech, po cestě tvořené umělými a přírodními schody, doopravdy nelze v sedle kola zdolat. Ono je šlo stěží i vytlačit a vynést. Naše naděje, že hřeben kopce bude sjízdný, byly konfrontovány s drsnou realitou a tak se tlačilo dál až pod vyhlídku Stará Hrada. Tady nás čekalo poslední (prý) vynášení bajků po schodišti úzkou průrvou mezi skalami. Předseda se pokoušel najmout k vynášení našich bajků okolostojící turisty coby šerpy, ale nabízená částka byla zřejmě příliš nízká. Vyvlekli jsme proto naše bajky na vyhlídku sami a během kochání se a focení nabrali síly na pokračování.

Čekalo nás ještě zdolání skalního schodu a další drobné překážky. Po chvíli se terén srovnal a celkem „jetelnou“ cestou jsme dojeli k víkendovými mastňáky přeplněné restauraci Na Krásné Vyhlídce. Vzali jsme zavděk pivem v kelímku z místního bufetu a řešili, co dál.

Menší část (pro pořádek ji nazveme družstvem A) chtěla zkrátit trasu, aby si mohla ještě naposledy užít podvečerní pohodu u základy, větší (družstvo B), byla odhodlána dodržet program a užít si případného šplhání a nošení. Rozdělili jsme se a družstvo A vyrazilo k vojenskému pomníku  na vrcholu kopce Mužský , družstvo B obhlíželo Drábské světničky. Družstvo A pokračovalo sjezdem po silnici  a na křižovatce lesem dolů pod Obětním kamenem do Branžeže, dále po silnici do Nové Vsi. Zde jsme se shodli, že už žádné extrémní trasy nechceme a pohodlnou písčitou cestou (Na Branžeské cestě), kterou by určitě družstvo B v žádném případě nejelo, jsme vyjeli na křižovatce u Pomníků a příjemným sjezdem jsme podruhé v jednom dni přijeli k hradu Kost. V našem oblíbeném Hotelu Podkost jsme si dali pozdní oběd, vydatně ho zalili „450“ od pivovaru Svijany a po zelené stoupali zpět do Rytířovy Lhoty. Asi v této době družstvo B opouštělo Mužského a stejnou cestou s krátkou návštěvou Obětního kamene pokračovalo přesně v našich stopách. V Hotelu Podkost ale již v této době nevaří, ale piva mají dost. Takže po patřičném doplnění tekutin doráží družstvo B na základnu, kde je si již členové družstva A dopřávají na terase v záplavě paprsků zapadajícího slunce pivo a kafíčko.

pokračování brzy následuje…

Trasa (družstvo A):

Průlet trasou

Foto:

[photonic type=’google‘ view=’photos‘ album_id=’AJEhFN8DLWAapQZaoG1-jVpdCuuKb_jl_EA7hEqD-Uqh91WLp_pPlpC6BEtl9pXj1jljPNTnrC2y‘ main_size=’1600′ tile_size=’400′ layout=’random‘]