Pravděpodobně poslední vyjížďka v roce 2020.
Plány byly veliké, uvažovalo se například o návštěvě rozhledny Krudum, ale autor tohoto nápadu sám rád musel uznat, že vzhledem ke krátkému dni to nelze stihnout. Schválená byla proto trasa kratší, odpočinková.
Karlovarská část vyrážela po nezbytné posilovací fázi z garáže po cyklostezce do Tuhnic a po Tuhnické stezce do Doubí. Loketská část přijela po cyklostezce podél Ohře a čekala na karlovaráky u vesničky SOS. Setkání se podařilo a společně stoupáme k hájovně Bor. Bahno a velmi hrubý štěrk bylo konečně nahrazeno asfaltem, máme alespoň nějakou úlevu při šplhání do kopce.. Krátce stavíme někde u začátku Jezewcovy stezky, fotíme se a pokračujeme dál. Celou cestu od vesničky SOS nám Honza předvádí výhody svého nového elektrokola. Do nejprudšího kopce jede lehce jako po rovině, drží se jednou rukou a předjíždí nás s pobaveným výrazem v obličeji (a ta baterie ne a ne se mu vybít!).
Na Kozihorské křižovatce s opět fotíme, Honza pln sil a vědom si, že baterie jeho biku je ještě plná kWh, shání kumpány pro prodloužení trasy přes Horní Slavkov. S Alešem a Verčou odjíždí vstříc dálavám. Hlavní část pokračuje podle původního plánu směr Loket. Jedeme po Kozihorské, a sjíždíme okolo bývalé hájovny Zdemyšl po žluté značce do Lokte. Peloton se opět štěpí. Dámská část (bez Jany) spurtuje se Simčou na kafíčko ke Karlovi a Simče. Zbytek s Karlem (a Janou) ke Gardnerovi na pivo a svařák.
Scházíme se u K+S v jejich domě v Lokti, ženy sedí u kafe a zákusků, my u piva a zelňačky. Později přijíždí i ti, co jeli přes Horní Slavkov. Tepla, tekutin a jídla bylo přehršel a jedno lepší než druhé.
Slunce už bylo nízko nad obzorem a naše ženy chytla panika, že pojedou potmě. Během chvíle se oblékly a zmizely. My osiřelí, věrni heslům „Dopijeme a pojedeme“ a „Ještě jedno ústupové“ , jsme se ještě trochu zdrželi. Poté, co jsme zjistili, že prostě dopít nelze, neb zásoby našich hostitelů jsou větší, než jsme mysleli, odjeli jsme i my.
Uznali jsme, že se doopravdy blíží tma a nasadili ke spurtu domů. Tempo (velice slušné) udával Aleš. Cesta utíkala a najednou jsme přejížděli nový most v Pionýrském a za chvíli jsme již skrz Tašovice, přes Meandr po nové části cyklostezky dojeli k Tuhnické lávce. Po jejím přejetí se nám podařilo konečně setřást Honzu s jeho elektrokolem. Baterie byla ještě silná, ale Honza už asi ne.
Na „Vietnamském“ mostě jsme na Honzu počkali a dojeli do cíle. Zůstali jsme čtyři.
Následoval přípitek, pak další a další…. Když se otevírala třetí láhev destilátu, poslal jsem ostatní do háje a sebe domů.
Co se dělo v garáži poté, a při odjezdu zbytku účastníků domů, nebude zde zveřejněno. Snad jenom to, že díky Honzovi může slavit Aleš druhé narozeniny.
Trasa:
Max elevation: 740 m
Min elevation: 376 m
Total climbing: 719 m
Total descent: -688 m
Fotografie: