příjezd (3.9.2019):
Nejprve k dopravě: Náročný logistický úkol se navzdory různorodým zájmům a podmínkám podařilo vyřešit celkem uspokojivě. Osm lidí se dopravovalo celkem třemi auty z různých míst v různých dobách a s různým vybavením do jednoho místa.
Prvni posádka se dopravila již na začátku předešlého víkendu do Brna a tak to měla nejblíže. Druhá se rozhodla cestovat po D1 s vědomím, že bývá plná kolon a semaforů. Třetí nechtěla riskovat a vydala se přes Plzeň a Tábor po jižní trase. Paradoxně byla dálnice D1 průjezdná a semafory i s objížďkami byly po cestě z Tábora až do Pálavy. Takže když posádka třetího vozu vezoucí soudek a pípu konečně dorazila do cíle, byli ostatní již docela dobře naladěni po předešlé degustaci vín z přilehlého sklípku.
4.9.2019
Po společné snídani peloton projíždí obcí Perná a mezi prosluněnými vinicemi dojíždí do Bavorova, odkud se svižně vyšvihne na vrchol a pěšky zdolává Kočičí skálu. Následuje nezbytné fotografování a identifikace okolních vrcholů. Nasyceni dojmy si jedeme nasytit žaludky do Mikulova.
Nejprve ovšem navštívíme jeskyně na Turoldu. Komu se nechtělo, krátil si čas konzumací Alešem hbitě zakoupeného burčáku.
Výběr restaurace se příliš nepovedl. Lámanou češtinou hovořící obsluha přináší Tomášovi a Jitce zavánějící vepřový řízek . Po hádce s majitelkou hovořící s ruským přízvukem se oba vydají najít náhradní restauraci. My ostatní postupně dojídáme svá jídla (ne řízky!) a hledáme po Mikulově, kam se uchýlila vzpurná dvojice. Oba teprve čekají na jídlo (zase řízky! – odvaha či nepoučitelnost?) a proto se dle svých chutí a zájmů rozjedeme po okolí. Jeden sedí v přilehlé kavárně, další tři o sto metrů dál na schodech a vychutnávají zmrzlinu z prodejny odnaproti. Poslední tři posedávají v kavárně za bránou a hlídají kdy projdedou ostatní.
Šťastně jsme se sešli a šplháme lesní cestou na Svatý kopeček. Pouze Honza to bere zkratkou, s kolem (po vzoru cyklokrosařů) na zádech.
Pokračujeme po modré, kolem Božího hrobu, na druhou stranu kopce a objevujeme zatopený lom pod Janičovým vrchem. Kohosi napadne zvěčnit název našeho klubu vytvořený našimi těly na dně lomu. Zanecháváme předsedu s fotoaparátem na hraně lomu a sjíždíme na dno. Malá patálie nastala, když Aleš přehlédl řetěz tvořící zábranu u vjezdu do lomu. Po ošetření meruňkovicí a pod velením Jezewce a Jarky jsme se jali tvořit nápis. Bylo to těžké v tak malé počtu a navíc náčelník fotil v malém rozlišení. Co dělat…
Vodnící si alespoň vyzkoušeli plavání v lomu a za chvíli jsme sprintovali podél vinic do vinařství Vican na burčák a ochutnávku místních sýrů.
Čas pokročil a my jsme pokračovali směrem zpátky na Pernou. Náčelníkem navržená zkratka, vedoucí přes oboru Klentnice, se ukázala být neprůjezdná a tak jsme se vraceli potupně po silnici přes Bulhary, Milovice, stoupáním skrz Pavlov a před Klentnicemi již za houstoucím šerem dolů do Perné.
Večer jsme na terase s Prazdrojem v ruce sledovali přibývající tmu a den ukončili ochutnáváním vína z nabídky pana domácího.
Trasa:
Časy u tras jsou pouze celkové, neberou v potaz častou, počasím vynucenou návštěvu občerstvovacích stanic.
Max elevation: 363 m
Min elevation: 168 m
Total climbing: 729 m
Total descent: -725 m