Začíná poslední den našeho pobytu. Dnešní cíl je Sedmihoří. Po obvyklé ranní proceduře opouštíme základnu, na návsi u rybníka odbočujeme doprava a stoupáme do sedla mezi vrcholy kopců Na průhonu a Peřiny. Pěkným sjezdem vjíždíme do Křenov, překonáváme silnici, mineme námi už navštívenou vyhlídkovou věž nad Puclicemi, projedeme jimi a odjíždíme přepychovou asfaltovou cestou, která, jak hlásají tabulky na kamenech, byla vybudována z peněz, které nám poskytla dobrotivá EU.
Projíždíme Malým Malahovem s penzionem se zajímavou fasádou, stoupáme do Bukovce a za Pocínovicemi již nám spokojený Jezewec ukazuje a jmenuje vrcholy kopců tvořících Sedmihoří.
Sjíždíme do Semněvic, šplháme na vyhlídkovou věž a v neustávajících poryvech větru se kocháme výhledem na Sedmihoří, část Šumavy a Českého lesa (ze silnice je ovšem vidět to samé).
Nyní následuje sjezd do Mezholez. Zde jsme původně plánovali mít základnu, ale vzhledem k absenci restaurací a obchodů zde jsme ji raději přesunuli do civilizace. Po prohlídce obce krátce odpočíváme u křížku za obcí a po chvíli se noříme do hlubokých hvozdů Přírodního parku Sedmihoří. Zastavujeme u lesního rybníka, kam jak tvrdil Jezewec, nikdo nechodí. Asi dvacetičlenná skupina otců s dětmi, která zde byla, konečně po dvaceti minutách odjíždí na kolech od prý liduprázdného rybníka pryč a naši odvážlivci se mohou konečně jít koupat.
Na křižovatce pod vrchem Chlum odkládáme kola a pěšky po spádnici stoupáme k místu, kde jsou Kamenné mrazové mísy. Už opět na kole stoupáme po naučné stezce a následně sjíždíme k místu zvanému U ručiček. Prudkým sjezdem opouštíme Sedmihoří, vyjíždíme z lesa u obce Mříkov, pokračujeme do Křakova. Za ním nás žlutá značka vede do kukuřičného pole. Kukuřice zdolána, šťastně projíždíme Dolní Metelsko (Takový malý Chánov) a za Kocourovem šplháme, popřípadě tlačíme brutálním stoupáním místním lesem nahoru a několikrát sjedeme a zase vystoupáme něčím, co připomíná bývalý zámecký park. Nakonec doopravdy přijedeme do horní části zámeckého parku, navštěvujeme vyhlídkovou věž nad Horšovským Týnem. Krátce se zastavíme u Loretánské kaple, sjíždíme Zámeckým parkem dolů a za zámkem opouštíme park. Přijíždíme na náměstí a v Zámecké restauraci si konečně dáváme oběd. Pivo bylo výborné a jídlo skvělé. Spokojeni opouštíme restauraci, někteří jedinci sprintují do cukrárny na horní části náměstí. Musí si prý dát nějaký ten zákusek, případně kafíčko. Pomalu přijíždíme za nimi a vidíme ty jejich kyselé tváře. Cukrárna právě zavírá…
Po chvíli to zklamání rozdýchají a můžeme proto pokračovat ven z města. Polní cestou podél toku Radbuzy přijedeme k železniční zastávce Semošice-Peřina. Za ní cesta pokračuje a podle mapy by nás měla zavést na cestu lesem z Křenov do Osvračína. Teorie podle mapy je krásná, ale realita je odlišná. Cesta mizí a nahrazuje ji polom a stále se prohlubující rokle. Tlačíme podél rokle kolmo do kopce a po několika zkouškách se nám podaří prakticky až na vrcholu kopce najít asfaltovou lesní cestu, která by nás mohla dovést do civilizace.
Potkáváme dvojici se psem. Jana J. zastavuje a sesedá z kola. Chce si pohladit psa. Jarka R. se v nouzi pokouší objet celou skupinku zprava a končí v příkopě. Honza R. při zprávě o osudu jeho manželky zůstává podivně klidným. Neklidným zůstal pouze pes, běhal stále vyplašeně okolo a nenechal se chytit.Jarka se sama i s kolem vyprošťuje, naštěstí jsou oba v pořádku.
Pokračujeme pod vrcholem Peřiny pěkným sjezdem do Chotiměři a po krátké chvíli vjíždíme do mlýna.
Večer pokračuje vernisáží uměleckých děl, zakoupením užitné keramiky, pan domácí nás také provází nově rekonstruovanými prostory mlýna. Vychází měsíc a svítí nám na ohniště. Opékáme špekáčky a posloucháme vyprávění našich domácích…
Trasa:
Max elevation: 544 m
Min elevation: 365 m
Total climbing: 859 m
Total descent: -859 m
Fotografie: